Proč jsme se rozešli

Dnešní článek je výjimečně naprosto nekosmetický a nejsem si ani jistá, zda na stránce dlouhodobě zůstane. K jeho napsání mě vede snaha upřímně osvětlit příznivcům blogu dlouhodobou neaktivitu, snad i trochu pomoci všem, kteří se ocitli v podobné situaci vědomím, že v tom nejsou sami, a možná se taky jednoduše ze všeho vypsat. Rozchod s bývalým partnerem určitě není první nepříjemnou životní zkušeností, která mě potkala, nicméně je zatím pro mě zkušeností nejbolestnější. Vzhledem k tomu, že nejde jen o mou záležitost, budu se snažit nezacházet do zbytečných podrobností, pokusím se o co největší objektivitu a zůstanu hlavně u svých pocitů. Snad ani nemusím dodávat, že nejsem odborník ani psycholog, takže jakékoliv rady jsou jen mým osobním doporučením.

pexels-photo-large

Proč jsme se rozešli

Důvodem rozpadu vztahu je z mého pohledu fakt, že jsme neměli dobře nastavenou komunikaci. Pro mě nastalo náročné období zkouškového, celkově jsem měla povinností až po krk, byla ve stresu a svoje negativní pocity přenášela na partnera. On vnímal moji momentální velkou potřebu opory jako nesnesitelný tlak a netoleranci. Já zase nemohla pochopit, že necítí moje obavy a nemůže mě na nějaký čas upřednostnit. Já bych to pro něj udělala vždy a okamžitě. On by po mně takové omezení naopak nikdy nechtěl. V situaci ohrožení vztahu jsem následně pozbyla jakékoliv schopnosti racionálně uvažovat a místo toho, abych nechala partnera volně nadechnout, jsem vyhlásila „rozchod“. Zřejmě jsem doufala, že si díky tomuto zoufalému kroku přítel uvědomí, o co by přišel, nasedne na bílého koně, zasype mě okvětními plátky a odjedeme za sedmero hor, kde slova jako rozchod upevňují vztah. Samozřejmě to bylo přesvědčení naprosto mylné. Partner ke mně místo toho ochladl, citově se odpoutal a jakákoliv moje následná panická snaha na záchranu vztahu naprosto selhala.

Jak dál?

Když se podívám několik měsíců zpátky a měla bych dát smysluplnou radu někomu, kdo si prochází něčím podobným, tak bych řekla, že si to musíte prostě odžít. Jít den za dnem a pořád se snažit držet se naděje, že bude líp. V mém případě byly špatné a horší dny. Horší dny proběhly v pocitech zoufalství a bezmoci, že se to nedá vydržet. Nakonec jsem vydržela. Pomáhaly mi diskuze a články lidí, kteří si svými osobními tragédiemi prošli a zvládli je. Snažím se věřit, že když vydržíme a dáme životu šanci, může nás ještě něco dobrého potkat. Také si myslím, že v tuhle chvíli nevidíme celý svůj životní příběh, ten může být špatný, ale může být i dobrý, obojí ale můžeme posoudit až na jeho konci.

Doufám, že nikoho touhle svou osobní zpovědí nepohorším a že vám nebude vadit článek, který je pro tenhle web jinak tak netypický. Budu moc ráda, když mi dáte v komentářích vědět, zda jste si něčím podobným prošli a jak jste se s tím (ne)vypořádali.

Podobné články

9 komentářů

  • Jana 16.9.2016 at 12:27

    Mrzí mě, čím sis prošla a smekám za tvůj přístup k věci. Doufám, že články teď už zase budou 🙂

    Odpovědět

    • karol 19.9.2016 at 18:57

      Jani, děkuji moc. Zatím nechci nic slibovat, chtěla jsem hlavně vysvětlit, proč teď nepíšu. Mám sice něco rozepsaného, ale bohužel „kosmetické“ myšlenky stále tak trochu chybí:))

      Odpovědět

  • Kika 16.9.2016 at 12:35

    Ty jsi inteligentní a krásná holka. Nemusíš se bát, že bys nenašla novýho chlapa.

    Odpovědět

  • Janka Bianka 17.9.2016 at 12:48

    Na svete je chlapov dosť, ten správny vhodný k tebe sa ukáže a tento to zjavne nebol, keďže ste sa rozišli. Mňa nedávno tak trochu povodil za nos jeden kamarát, prv to vyzeralo fakt len kamarátsky, potom sa to zmenilo a už to vyzeralo na vzťah a zrazu chlapec povie, že nechcel aby t o zašlo tak ďaleko a myslel to len kamarátsky, nuž teda nevyznám sa v tom a tiež sa cítim ako po rozchode, hoci to nebolo úplne tak, ale nevešajme hlavu, sme mladé a treba si nájsť chlapa, ktorý nás chápe a podrží a aj niečo pre nás obetuje.

    Odpovědět

    • karol 19.9.2016 at 18:48

      Děkuji moc za tvou zkušenost, tohle musí být taky těžké. Proč s tebou „kamarád“ takhle jednal opravdu nechápu a možná si nerozumí ani on sám. Nezbývá než jít dál a přesně jak říkáš…věřit v to dobré:)

      Odpovědět

  • Alfonz 28.9.2016 at 19:22

    Žádnej rozchod není lehkej. U mě probíhaly většinou v klidu – po vzájemné domluvě. Ale zažila jsem i jeden, co opravdu bolel. Zlomilo mi to srdce a málem dohnalo až k sebevraždě. Když se na to podívám zpětně, byla jsem hloupá. Začala jsem si dávat vinu za všechno, co bylo ve vztahu špatně, obviňovala se, litovala, přemýšlela pořád nad tím: „co kdybych to a to nedělala/ neřekla,…“ Hloupost. Pokud v životě něco skončí, pak to tak má být. A už z toho, že partner ochladl a ani trochu se nesnažil, je víc než jasný, že to nebyl ten pravej a že už to vlastně skončilo dávno.
    Pomoct ti nikdo nemůže, z tohohle se musíš vylízat sama, ale můžu ti poradit: neobviňuj se, nelituj, neutápěj se v minulosti. Buď ráda za zkušenost, pouč se z toho, cos udělala špatně – příštím vztahu budeš lepší a stejnou chybu neuděláš. Co tě nezabije, to tě posílí. Jsi krásná, chytrá, mladá. Zapomeň na něj. Ten pravej teprve přijde.

    Odpovědět

  • Deny 24.12.2016 at 00:31

    Takový krásný pár jste byli :'(

    Odpovědět

  • karol 22.2.2017 at 14:29

    Moc vám všem děkuji za podporu, je mi už daleko lépe 🙂

    Odpovědět

Přidat komentář