Skarifikace aneb když jsou jizvy žádoucí

Odolné jedince následující text nejspíš nabudí, méně odolné možná znechutí a zvědavé nasytí. Skarifikace je metoda zdobení těla, kdy dochází k záměrnému vytváření jizev. Proč se lidé nechávají dobrovolně jizvit a jsou ochotní za tuto proceduru dokonce zaplatit?

Co je skarifikace

Skarifikace je český přepis anglického výrazu, který je odvozen od slova scar, tedy česky jizva. Jedná se o způsob zdobení lidského těla, podobně jako je tomu u tetování. Skarifikace je však vnímána jako mnohem alternativnější počin a ve společnosti je mnohem více odsuzována a nepochopena, než zmíněné tetování.

Jak se dělá skarifikace

Skarifikace je obecný výraz pro jizvení kůže. Podle způsobu vytváření jizev můžeme skarifikaci dále členit na cutting, tedy řezání a branding neboli pálení.

  • Cutting je metoda, při které jsou motivy do lidské kůže vyřezávány ostrým předmětem. Tedy nožem, častěji a vhodněji skalpelem. Tímto způsobem je možné vyřezat do kůže buďto pouze kontury obrázku, nebo odstraňováním větších částí kůže je možné docílit i zjizvení celé plochy.
  • Branding je vlastně obdoba cejchování, kdy je vzor tvořen systematickým vypalováním. Branding vzniká buďto za pomoci různě ohnutých plíšků, které jsou nahřívány nad kahanem a přikládány na kůži, nebo za pomoci speciálního nástroje, jakéhosi tepelného skalpelu. Tímto nástrojem lze docílit velmi přesných a jemných linek a je proto vhodnější pro vypalování detailnějších motivů.

Předsudky vůči skarifikaci

V první řadě je důležité si uvědomit, že skarifikace není způsob sebepoškozování. Skarifikaci v moderním civilizovaném světě provádí zkušený profesionál. Takový skarifikátor musí být zručným kreslířem, mít jistý tah a pevnou ruku, používat vhodné a sterilní náčiní a samozřejmě musí ovládat anatomii lidské kůže. Skarifikace je tedy cílené narušení kůže za účelem většinou estetickým. Člověk, který se pro skarifikaci rozhodne, bývá povětšinou z řad stálejších zákazníků tattoo salonů. S bolestí má již své zkušenosti a skarifikace je pro něj výzvou. Výsledná jizva nabývá tvaru zvoleného motivu a stává se dost často uměleckým dílem hlubokého významu. Na rozdíl od sebepoškozování, kdy jsou příčiny a účel jizvení úplně někde jinde a ani výsledek jizvení nemívá punc uměleckého díla.

Tradiční skarifikace

Maoři kupříkladu používali skarifikaci, spolu s barvením vzniklých ran, k vytváření speciálního tetování na obličeji. Toto tetování se nazývá moko, bylo unikátní pro každého jedince a plnilo identifikační funkci. Stejně tak Hunové vyznávali praktiku obličejového jizvení a mezi evropskými šermíři jsou jizvy na obličeji považovány za symbol chrabrosti. Ženy v některých přírodních kulturách se dobrovolně nechávají jizvit, na důkaz své zralosti a touhy po potomkovi. Někteří Afričtí domorodci věří, že jizvy je dokáží ochránit před nemocemi.

Branding byl v minulosti užíván k cejchování kriminálníků a otroků. V tomto případě se však nejedná o skarifikaci v moderním slova smyslu. Hlavně tedy neměla estetickou funkci a byla prováděna proti vůli cejchovaného. Tato metoda byla velmi oblíbená v době osidlování Ameriky, kdy byli zotročováni lidé černé barvy pleti. Otrokovi bylo vypáleno znamení na obličej, a pokud během života změnil pána několikrát, měl tváře jizvami úplně poseté.

Moderní skarifikace

Skarifikace i dnes plní jakousi rituální funkci. Tento způsob zdobení není pro každého a stejně důležitý jako zvolený motiv je pro skarifikovaného i samotný proces jeho vzniku. Skarifikace patří mezi velmi bolestivé zákroky, a bolest hraje při tomto stylu zdobení těla velkou roli. Dokázat čelit bolesti a utrpení je smysl současné skarifikace. Lidé, kteří vnímají tetování jako masovou záležitost a mají touhu se odlišit více, volí právě tuto cestu. K výtvorům pak mívají právoplatně hlubší vztah, než ke kdejakému tetování.

Proč se lidé nechávají jizvit?

  • Lidé s tmavou barvou pleti mají tu nevýhodu, že se klasické tetování v jejich kůži ztrácí. Skarifikace v těchto případech může být vhodnou alternativou. Jizvy jsou tedy na tmavé kůži lépe viditelné než tetování.
  • Důvodem, proč se lidé ke skarifikaci vrací, může být i to, že v průběhu skarifikace dochází k uvolňování velkého množství endorfinů – hormonů štěstí. Člověku tedy tato procedura paradoxně navozuje příjemné pocity a může vyvolat až euforii.
  • Přírodně založení lidé nebo hodně přecitlivělí jedinci (alergie na tattoo barvy) volí často raději skarifikaci před tetováním. Jizvy jsou totiž produktem vlastního těla a nejedná se tedy o vpravování žádných dalších látek pod kůži.

Možné komplikace

Po provedení zákroku se kůže sama zatáhne strupem. Tělo tak samo sebe chrání proti možné infekci. Z toho důvodu dochází jen velmi výjimečně při hojení ke komplikacím a současně není potřeba významné pozákrokové péče. Komplikace mohou nastat, pokud se rozhodnete nechat si provést skarifikaci laikem nebo třeba sami. Jestliže pomineme vhodnost používaných nástrojů a jejich sterilnost, nesprávný způsob skarifikace nejenom že je velmi bolestivý, ale může dojít k nevratným poškozením a trvalým následkům. V případě, že však váš skarifikátor dodrží správný postup, můžete se těšit nejenom na kvalitní zážitek, ale i na netradiční umělecké zdobení, které vám zůstane na hodně dlouhou dobu.

Přidat komentář